Sen o republice
Již několik let po sobě se naše škola zapojuje do florbalových turnajů v rámci soutěží Asociace školních sportovních klubů. Letos však měla naše účast přeci jen trochu jinou dimenzi. V kategorii IV neboli žáků 8. a 9. tříd jsme letos měli poměrně silný, zkušený a dlouholetou hrou „zocelený“ tým, který měl slušné ambice konečně prorazit a uspět. S tím jsem kluky do soutěže přihlašoval a tajně doufal, že z toho „něco“ bude.
Soutěže AŠSK mají obvykle tento systém. Nejprve se hraje skupina okresního kola, z ní vítěz postoupí do okresního kola, poté první dva týmy do kraje, z kraje jeden tým na republikovou kvalifikaci a odtud jeden tým na republikové finále. Skupinu okresního kola, jež se uskutečnila začátkem prosince 2018, jsme hostili my. Ačkoliv se měly zúčastnit 4 týmy, nakonec z toho byly jen 2 – my a kluci ze ZŠ Nejdek náměstí. Měl jsem své informace od nejmenovaných zdrojů, které tvrdily, že nejdečtí kluci (na rozdíl od holek) jsou relativně slabí, tak jsem čekal naše vítězství a postup. To se potvrdilo – vyhráli jsme 12:1 a okres byl zajištěn (nejdecké holky stejnou měrou oplatily našim děvčatům a vyhrály 10:0). Ten se uskutečnil již o několik dní později v Hale míčových sportů ve Varech. Kromě našeho týmu tam postoupili tradiční favoriti ze ZŠ Konečná Karlovy Vary, „hokejisti“ ze ZŠ Krušnohorská KV, ZŠ Toužim a ZŠ Ostrov Masarykova. Zde už byla má očekávání slabší, přeci jen mnozí hráči našich soupeřů hrají buď florbal v oddíle (obvykle Hurrican Karlovy Vary) či alespoň hokej. Z našich hráčů nechodí do závodního oddílu nikdo, jen část z nich navštěvuje kroužek pod DDM a někteří chodí hrát nově s chlapama „Řezníkama“. První zápas proti Krušnohorské byl urputný boj. Ujali jsme se vedení 1:0 a nakonec ho horko těžko udrželi. Paráda, vypadá to, že nebudeme poslední. Druhý zápas proti Toužimi byl opět velmi vyrovnaný. Nakonec se nám podařilo uhájit těsné vítězství 2:1. Teď už bylo jasné, že nemůžeme být horší než třetí. Proti Ostrovu stačila remíza a postupujeme. Jenže jsme prohrávali 2:0 a vypadalo to bledě. Nakonec se nám podařilo vyrovnat na 2:2 a postup byl zajištěn. Teď ještě záleželo z jakého místa. Poslední duel byl proti největšímu favoritu ZŠ Konečná. První poločas byl velmi vyrovnaný, skončil 1:1, ale pak jsme několikrát propadli v obraně, nešli proti střelám na blok a výsledkem byla konečná porážka 1:4. Ale i tak skvělý výkon, 2. místo na okrese a postup do kraje! Bylo nám jasné, že pokud chceme na kraji uspět – a to samozřejmě chce každý – musíme trénovat. Měli jsme na to téměř dva měsíce a to se dá i něco stihnout. Chodili jsme poctivě prakticky každý víkend, hráči se zlepšovali jak individuálně tak v kolektivním pojetí. A že bylo co zlepšovat – střelbu, držení míčku, přihrávky, blokování střel, fyzickou kondici a v neposlední řadě celé herní myšlení. Jak doba postupovala, byli někteří hráči stále optimističtější. Myslíte, že máme šanci na republiku? Jsem realista a jejich optimismus jsem se snažil mírnit, ale i já jsem v malém koutku šedé kůry mozkové doufal.
Takže, před námi je krajské finále, destinace Cheb, hala TJ Lokomotivy, datum 12. února 2019. Z každého okresu přijedou dva týmy, konečné složení je následující: ZŠ Nová Role, ZŠ Konečná, ZŠ Chodov Husova, ZŠ Sokolov Pionýrů, ZŠ Františkovy Lázně a 6. ZŠ Cheb. Systém byl jiný než u okresního kola. Dvě skupiny po třech týmech, v nich hraje každý s každým. První dva z každé skupiny postoupí do semifinále, vítězové pak do finále. Třetí ze skupiny se spolu utkají o 5. místo. Na první zápas jsme čekali nejdéle ze všech týmů. Soupeř bude těžký, ZŠ Sokolov Pionýrů, ale ostatně na kraji není lehkých soupeřů. Nervozita pracuje, hra se nám zpočátku moc nedaří a dostáváme první gól. Pak už je zápas vyrovnaný, šance jsou na obou stranách, ale gól dostáváme zase my. Proměňování šanci je katastrofální neboli nulové a s tím se vyhrát nedá. Konečné skóre 0:2. Ale nic není ztraceno, druhý zápas ve skupině musíme ovšem vyhrát. Remíza a prohra hrají v náš neprospěch. Soupeřem je tým z Františkových Lázní, jenž první zápas rovněž prohrál, ale jen 0:1. V utkání jsme lepší a máme více šancí. Minutu a půl před koncem vedeme 2:1, vypadá to dobře. Ale pak to přijde – na pohled menší chyba v obraně se ukáže jako katastrofální – 2:2. Ještě ale není konec – Heřmy jede sám na gólmana – klička do bekhendu a … není to gól, jen boční konstrukce brány. S klaksonem se sen o republice definitivně rozplývá. O skóre, o jeden jediný gól v jakémkoli z obou zápasů jsme poslední ve skupině. Čeká nás souboj o páté místo. A našimi soupeři – světe div se – jsou opět kluci ze ZŠ Konečná. I oni měli smůlu a o gól jim utekl postup. Zápas je tentokrát podstatně vyrovnanější než na okrese. Zlepšili jsme se. Probudili se i jiní střelci než Heřmi, který zatím zajistil oba góly. Trefuje se i Svobodník, vedeme 1:0, pak 2:1, ale opět to neudržíme – že by psychika? V normální hrací době končí utkání 2:2 a musí rozhodnout nájezdy. Při nich se ale štěstí opět odvrací, Honza Pavlovič dává sice první nájezd a srovnává na 1:1, ale soupeř proměňuje všechny tři nájezdy a tak neúspěch při našem druhém nájezdu je rozhodující. Končíme poslední – šestí. Poslední na krajském finále, šestí ze šesti! Bereme to jako neúspěch, zklamání je hmatatelné… ale když se na to podíváme optikou celého kraje, jsme šestí z více než třiceti týmů, které se do soutěže přihlásily a odehrály skupinu okresního kola. Takže to je vlastně úspěch. Ne vždy je úspěch splněním snu, v tomto případě snu o republice. Úspěch je i to, že několik měsíců několik kluků na sobě poctivě makalo, zlepšovalo se a snilo. Na závěr poděkování všem, kteří se na hře podíleli, a je jedno, zda odehráli jen několik minut nebo téměř kompletní minutáž ve všech zápasech. Byli to David Heřman, Dominik Svoboda, Petr Kumstát, Lukáš Tomas, Vojtěch Fiala, Peter Lieskovan, Petr Halama, Theodor Vrchlavský, Jan Smolík, Matěj Vácha, Oliver Hegenbart, Adrian Hejna, Jan Pavlovič a Jakub Bořuta.
